Označení „domov“ se evidentně vztahuje ke geografickým jevům místa

(odlišujeme prostor a místo, viz výše), k fyzikálním charakteristikám, kte–

ré mohou být v mentální reprezentaci fixovány jednotlivými smysly. Tak se

v rozhovorech s dobrovolníky objevují výrazy typu: „Je to takový malý

dům...“, „Domov je naše město ... a já ho vidím jakoby z dálky...“, „K do–

movu patří zvuk talířů před společným obědem, vůně obýváku...“ atp. Už

na tomto místě je ale zajímavé, že lidé mají patrně tendenci ve svých re–

prezentacích (nejen domova, ale obecně všech vnějších lokalit) upřednost–

nit zrakové dojmy. 

Psychologicky je to ovšem pochopitelné, vzhledem k drtivé převaze vi–

zuálních informací, které si vzájemně předáváme. Kromě toho se zde pro–

jevuje asi i naučený způsob popisu jakýchkoliv jevů kolem nás. Odraz na–

cházíme třeba v otázce: „Tak co, jaké to tam bylo, cos tam všechno viděl?“

Ostatní smysly se zapojují také, ale bylo třeba osoby účastnící se výzkumu

nechat tyto reprezentace postupně oživit. V některých případech se ostatní

smyslové engramy objevily (doslova „vynořily“) samy během kratší doby,

jinde až po naváděcí otázce po obšírnějším popisu jevu domova, resp. kon–

krétní situace apod. („Ano, teď si uvědomuji, že k domovu patří zvuky

vydávané našimi zvířátky ... pištěním morčat a štěkáním psů.“) To je feno–

mén, který zařazujeme do potenciality domova, ale je patrně charakteristic–

ký pro všechny kognitivní mapy. Celá řada kognitivních i emočních prvků

zůstává zakryta až do chvíle záměrného, anebo mimovolního uvolnění.

K těm druhým patří zajímavý fenomén náhle se vynořivšího bohatého

a často silného emočního prožitku (vzpomínky) asociovaného s nějakou

vůní, pachem. („Jé, přesně tak to vonělo u babičky doma, když pekla buch–

ty...“) Právě čichové a chuťové vjemy bývají spojeny s mimořádně silnou

a emočně podbarvenou vzpomínkou. Důvodem budou patrně i anatomické

souvislosti v našem mozku. 

Zde se projevil další důležitý moment: dotazované osoby se velmi rych–

le učily takovému navrženému (a jak asi tušily i žádanému) bohatšímu, šir–

šímu popisu přes více smyslů.

V každém případě se nám zdá, že nejdříve vystupují (základ tvoří) zra–

kové reprezentace zachycující globál, zásadní struktury a prostorové vazby

a až následně jsou menší části, detaily, osobní vztahy dokresleny za pomo–

ci ostatních smyslů (sluchu, hmatu, čichu).

Právě tyto další smysly se ukazují být ve výrazné vazbě k emočnímu

hodnocení, k emoční rovině popisovaných jevů (např. domova). Blíží se to

59